Kluci, vlítnem na ně!
František Mandát
Tahle knížka je o tom, jak se dají naplňovat klukovské sny, když pro to něco udělají kluci i dospělí. I proto autor upozorňuje, že jde o čtení pro kluky a jejich táty. Pravdivě hovoří o problémech a touhách kluků mezi deseti až čtrnácti, o vítězstvích i porážkách, o klucích i dospělácích, kteří pomáhají i škodí. Je to příběh jednoho fotbalového žákovského mužstva dnešních dnů, příběh kluků z Kačáku, z nichž nejlepší si vybojovali cestu až na EURO 2000 a dokonce na slavný stadion ve Wembley. Prožít s nimi příběh plný napětí a zvratů stojí za to. Třeba něco připomene klukům, jejich tátům a dědečkům.
Ukázka
Kluci, tohle nemá chybu. To je o něčem jiném než sprosťárny a zloba takyfandů u nás doma. Tady se všichni baví, nikdo nikoho neuráží ani nenapadá, kdosi hraje na harmoniku české a moravské lidovky a o kousek dál koncertuje místní tradiční kapela. Amsterodamská hostinská přestala točit pivo a vytáčí polku s našimi fanoušky v reprezentačních dresech a děvčata v uličkách lásky lákají do svých výkladů na oranžové prádélko. O tom vám, kluci, musíme vyprávět. Ale až na Kačáku, aby naši nevěděli.
Obřadně si zdobíme tváře českou vlajkou, je čas vyrazit na stadion. Nálada neuvadá ani cestou metrem, spíš mám pocit, že graduje. Hup Holland a Kdo neskáče, není Čech rozkymácí vagon a jen zázrakem nevykolejíme.
Zázrak stojí před námi. Amsterodamská Arena. Zázrak se zatahovací střechou, s padesáti tisíci místy a z každého je suprově vidět, s obřími obrazovkami a televizním monitorem všude, kam se nachomýtnete, když musíte opustit hlediště. Jen na WC jsme obrazovku nenašli, to aby nás nerušila při čurání.
„Řekneme panu správci, aby za nás na Kačáku taky splachovala fotobuňka,“ křením se.
„Láďo, kopni mě, ať vím, že se mi to nezdá.“ Tomáš, který je na kopance od protihráčů zvyklý, je neskonale šťastný. Všichni jsme štěstím bez sebe.
Zpíváme Kde domov můj a po zádech nám jde mráz. I Láďa zpívá a já si to nikdy neuměl představit.
Nepředstavoval jsem si leccos. Například, že rozhodčí Collina ukáže pár minut před koncem na značku pokutového kopu a padne jediný gól utkání. Do sítě české reprezentace.
Ještě dlouhé minuty po zápase sedíme s obličeji v dlaních, do nichž se nám otiskly z tváří české vlajky a tentokrát si přejeme, aby všechno byl jen sen, aby nás někdo nakopl do holeně a my se probudili a… Nebyl to sen.
„Ještě nikdy jsem nic krásnějšího nezažil. I když jsme prohráli,“ řekne Láďa pátou větu za dobu, co ho znám, vstane a jdeme k východu.
První vydání 2000, váz., formát 150x210 mm, 144 stran, 149 Kč
|
|
